dangerous_dreams: (Window in leaves)
A poslední, pátá povídka za minutu dvanáct!
Téma: halucinace/vize
Fandom: Máj

Mlýnské lopaty se pomalu otáčely a klapaly v pravidelném rytmu jeho oblíbené písničky. Z lesa se přidávaly zvonky. A hle, sova houká slova! Trochu falešně, až se musí smát. Vždyť je to jednoduchá písnička, ta nejjednodušší na světě, a ona ji neumí? Ukáže jí, jak na to. Sovičko, sovičko, musíš takhle! Počkej, kde jsi? Musím za tebou. Běží, běží rychle. Zafouká vítr a podebere ho. Místo rukou má křídla. Letí! Neví jak, ale letí. Hlavně nespadnout. Nemůže spadnout, letí naučit sovičku, jak má zpívat. Sovičko, takhle! Sovičce to nejde. Směje se. Odletí. Nejdřív sova, potom on. Vítr ho nadnáší. A zvonky zvoní. Ale už ne z lesa, ale z nebe. Je plné zvonků, menších, větších, ti nehrají falešně, to se mu líbí. Nechtějí přestat. Dost, dost, už dost, přestaňte hrát! Nechci už tuhle písničku, tuhle ne. Jděte pryč! Nebo já půjdu pryč. Tak. Postavím si sněhuláka. Hele, sněží. Tu máte, zvonky, sníh. Sněhulák nemá uši, ten vás neuslyší. Už nemám nohy, ani křídla, ani nos. Sněží! Rostu a mohutním, vidíte zvonky? Neslyším vás, neslyším! Sněží! A já jsem sněhulák.
***
Ráno se seběhla polovina městečka. Mlynář hystericky zburcoval, koho mohl. Zuřil, ale v očích měl strach.
Kluk zmizel. Pole s obilím byla vyšší než on. Každý kout pročesávalo několik sousedů. Mlynář zaběhl do lesa, nahlížel za každý větší kámen. Mohl se zaběhnout až k jezeru? Vyplave snad za několik dní na hladinu tělíčko?
Blížilo se poledne. Prohledali celé širé okolí, ale nenašli nic. Někteří se otočili k mlynáři zády. „Nemá to cenu,“ prohlašovali. „Kdyby tu byl, našli bychom ho.“ Mlynář je proklel a hledal dál.
Potřetí v zoufalém pokusu prohledával mlýn. Nenašel nic víc, než olejovou lampu. Vyčerpaně na ni hleděl, nevěda, co má dělat. Lekl se, když se za jeho zády zhroutil pytel s moukou. Pytel zasténal a poté se z něj vynořila hlava. Vilém se našel. A bylo mu špatně. Horem dolem sliboval, že už nikdy nebude ochutnávat bukvicový olej.
dangerous_dreams: (Department of mysteries)
Čtvrtá povídka do klišé binga napsaná za dvě minuty dvanáct.
Klišé: nespavost
Fandom: Harry Potter
Anotace: Jaká je odborná kvalifikace hrdiny?

Byl už velký kluk, táhlo mu na pět let. Kulil oči, jak se snažil nechat je otevřené. Zíval jen tajně, aby ho nikdo neviděl.
„Dědo, já bych chtěl slyšet ještě jeden příběh! Prosím, vyprávěj mi ještě!“
Děda se usmál a zhoupl se ve svém křesle. „Nechce se ti už spát, Harry? Maminka tě určitě nenechává takhle ponocovat.“
Harry zakoulel svýma velkýma očima. „Nee-“ potlačil další zívnutí, „nechce! Jsem jako rybička, dědo, vážně! Ještě jeden, prosííím!“
Děda si povzdychl. „No tak dobře. To takhle jednou ve třetím ročníku…“
***
„Prosím tě, copak jsi dělal celou noc?“ Maminka budila malého Harryho, který usnul na stole vedle talíře s polévkou.
„Nespal!“ Harry si otíral oči, div že loktem nesrazil chladnoucí talíř.
„Jak to, že ne? To se dělá?“
„No…“ Harry posmutněl. „Já jsem nechtěl spát, protože jsem chtěl být hrdina, ti přece nikdy nemůžou spát. Třeba jako děda Harry.“ Poté zívl tak, že si div neroztrhl pusu, a padl hlavou přímo do talíře.
dangerous_dreams: (Realize dreams)
Třetí povídka do klišé binga za tři minuty dvanáct.
Téma: různé plynutí času
Fandom: Krabat

Krabat si všímal drobných změn, které s sebou přinesl život na Černém mlýně. Práci znal, práce se nebál, ale všechny úkoly, které plnil, mu připadaly několikrát těžší než dřív. Nářadí se ovládalo hůř, jako by se bránilo, břemena vážila víc, než by měla, a ničeho neubývalo tak rychle, aby se pozdě večer nezhroutil do postele naprosto umořený. Naopak ve chvílích zasloužilého odpočinku se obával, že by mohly uplynout rychleji, než by chtěl, ale ani to se nevyplnilo. Vstával odpočatý, s novou silou v těle.
Ledová krusta na mlýnském kole pomalu odtávala. Lehký vánek přivál vůni blížícího se jara. Všichni tovaryši ve mlýně byli jako vyměnění. Nadšené očekávání by se dalo krájet. Byly tu Velikonoce.
Krabat netušil, co přesně ho čeká. Blížil se konec jeho zkušebního období. Možná nějaká závěrečná zkouška? Z čeho? Z tvrdé práce na mlýně? Nikdo mu nic neřekl, jen Tonda ho uklidňoval. Každý z tovaryšů obstál, není se čeho bát.
Té noci seděl Krabat u ohně, na čele muří nohu a zády se opíral o černý kříž. Tonda vypadal, že spí. Krabat pravidelně přikládal a sledoval hvězdy, které tu a tam problikávaly mezi mraky. Mělo se začít rozednívat. Jenže na západě bylo ještě světlo. Tonda se probudil. Mlčky kolem nich nakreslil čarovný kruh. Chvíli pozoroval zapadající slunce. Až potom promluvil.
„Takhle nás neuvidí. A proto bude vědět, že nastala druhá noc. Oprostíš se od světa, ze kterého jsi dobrovolně odešel, a navždy se připoutáš ke Mlýnu. Na to je vyhrazena celá druhá noc.“
Krabat měl plno otázek, ale Tonda se usmál, chytil ho za ruku a položil mu prst na ústa. Té noci si Krabat hvězd nevšímal.
Probudil se celý ztuhlý na prochladlé zemi. Tonda ho musel přikrýt. Nepamatoval si, kdy usnul. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Na západě se stále stmívalo.
Třetí noci se nestalo nic zvláštního. Tonda si ho nevšímal, vypadal, že spí. Když se probudil, choval se jako dřív.
Ráno se všichni tovaryši sešli zpátky ve mlýně. Žádný z nich nevypadal jinak, překvapeně, zmateně. Všichni se chovali úplně obyčejně. I čas plynul, jak byl Krabat zvyklý. Snad jen o něco pomaleji. Co se přesně stalo, pochopil až další zimu. Ze čtrnácti let zestárl na sedmnáct.
dangerous_dreams: (Frozen roses)
Druhá povídka do klišé binga za čtyři minuty dvanáct. Díky Kleio za beta-read.
Téma: hypotermie
Fandom: Máj (/Dětinstvé mého věk)

„Viléme!“ Valdemar nedokázal v hlase zakrýt strach i úlevu. Drkotal zuby, když potmě prohledával les v zoufalém pokusu Viléma najít. Měsíc v úplňku svítil jasně, stromy bez listí dovolovaly paprskům odrážet se na čerstvém sněhu. Co bude dělat, až Viléma najde, v jakém stavu ho najde, Valdemara nezajímalo. Srdce mu bušilo a půlnoční chlad se střídal s horkostí.
Vilém nezvedl ani hlavu. Seděl v klubíčku pod převisem a třásl se zimou. Nevzpíral se, když ho Valdemar zvedl a podepřel. Klopýtali zpět k řece. Opuštěná chalupa, která se stala jejich zimním útočištěm, nebyla daleko.
Valdemar si uvědomoval svou chybu. Kolikrát toužil, aby se Vilémovy ruce pod přikrývkou posunuly směrem k němu, aby cítil Vilémův horký dech, aby… – zčervenal; při představě, co všechno si dovolil chtít; při představě, co všechno se mu vyplnilo – všechny ty noci naplněné horkem a nezkrocenou touhou; a při vzpomínce na včerejší večer, kdy zapomněl.
Jejich vzájemnost byla tak křehká. Večer či nad ránem Vilém plnil Valdemarovy tajné tužby a Valdemar ho nechal. Ve dne se vše zdálo jako sen, kterému by Valdemar nevěřil, kdyby se neopakoval. Využíval toho. Bylo to sobecké a nezodpovědné. Včera podlehl vábení snu, který nepřicházel, a jako první se příliš žádostivě přitiskl k tělu vedle sebe. Vilém ztuhl a roztřásl se. Nemělo cenu ho uklidňovat, všechno by se ještě zhoršilo. Valdemar se tiše vzdálil a v duchu se proklínal. Když se vrátil, Vilém byl pryč.
V chalupě dohoříval oheň. Vilém se stále třásl zimou, rty měl úplně modré. Valdemar zaváhal, ale pak začal Viléma pomalu svlékat. Vilém sledoval každý jeho pohyb. Valdemar ho položil na lůžko, svlékl sám sebe a vklouzl pod společnou přikrývku. Objímal Viléma pouze tak, aby ho zahřál. Cítil, jak se pod jeho rukama přestává třást a začíná se uvolňovat. Dech se mu prodlužoval.
Nevěděl, kdy usnul. Probudil se až ráno, kdy se Vilém snažil převalit na druhý bok a vyplést se zpod Valdemarovy paže. Když si všiml, že je Valdemar vzhůru, zůstal. Valdemar se zadíval do Vilémovy tváře. Něco bylo jinak. Jako by Vilémovy oči roztály. Zmizel z nich chlad.
dangerous_dreams: (Slytherin inner monologue)
Povídka psaná za pět minut dvanáct do Klišé binga. Děkuji Kleio za beta-read a za nakopnutí k tomu, že to zkouším napsat za jeden den!
Klišé: (zlá) dvojčata/klony
Fandom: Dorian (Will Self)
Anotace: Lord Henry Wotton reflektuje svůj dosavadní život a dochází k překvapivému závěru.

Lord Henry Wotton napůl ležel ve svém oblíbeném chaise lounge, v jedné ruce cigaretu a ve druhé sklenici červeného vína. Otevřeným francouzským oknem foukal dovnitř svěží vánek, který si pohrával s dlouhými, mléčně bílými záclonami, doprovázen odpoledním švitořením ptáků a vůní popínavých růží. Mírně zakloněnou hlavu si líně opíral a s mírným úsměvem na rtech pozoroval mladého muže, který seděl naproti němu. Tvář měl dětsky jemnou, dlouhé řasy se uměly cudně klopit i vyzývavě provokovat. Pokud se rty kdy škodolibě ušklíbaly, v dalším okamžiku se něžně usmály. Dlouhé blonďaté vlasy se budily slepené ďábelskou směsí tekutin divokých párty, jen aby byly odpoledne spletené v poslušném copu nebo andělsky splývaly podél jeho tváře. Dokonalý, Dorian byl dokonalý.
„Ne, já jsem ho učinil dokonalým,“ opravil se v duchu. Wotton byl nadšen. Než poznal Doriana, byl se svým životem spokojený. Miloval vše, co dělal. Vše, co si mohl dovolit. Vše, co mu ostatní záviděli. Ale až Dorian dal jeho životu smysl. Byl jeho dílem. Byl jeho stvořitelem. Před lety potkal nesmělého kloučka, který o životě nevěděl zhola nic. Takových si Wotton nevšímal, byl to obtížný hmyz, se kterými bylo dobře jednu noc a zle několik dalších týdnů. Ale Dorian měl potenciál.
Wotton mnohokrát sledoval, jak Baz maluje své obrazy. A nikdy nechápal, jak z bílého plátna může nakonec něco vzniknout. Byla to nuda, bylo to zdlouhavá práce, absolutně k ničemu. Baz mu mnohokrát vysvětloval, že to není pravda. Plkal cosi o transcendenci autora. O tom, že vloží sám sebe mimo své tělo. Wotton namítal, že části sám sebe vkládá, kam se mu zachce, a to i bez zdlouhavých nudných procesů, a nad Bazovým tvořením rezignovaně mávl rukou. Ale nakonec pochopil, o čem to Baz mluvil.
Blonďaté plátno nekladlo jakýkoliv odpor. A nebyla to nuda. V žádném případě to nebyla nuda. Tah po tahu to bylo zajímavější. Wotton miloval svoje vlastní smysly. Ale zachvacovalo jej příjemné chvění a neodkladné nadšení, když Dorian hltal každé jeho slovo a zkoušel vše, co mu Wotton navrhl. Bylo to to nejdokonalejší plátno. Byla to verze jeho samého. Wotton 2.0. Sebevědomější, odvážnější, krásnější, mladší. Zkaženější. Dokonalejší.
Hleděl do Dorianovy tváře, ten mu celou dobu něco nadšeně vyprávěl, a zvedl se mu žaludek. Celý jeho výtvor se zhroutil.
Vyspal se sám se sebou. Několikrát. Se svým lepším horším já, nad kterým už nemá kontrolu. Se svým já, které ho svedlo, a on se nechal. Se svým já, které do několika let na rozdíl od něho neumře. V té chvíli mu došlo, co musí udělat. Věděl o Bazově videoprojekci a proč ji Dorian nechce vystavovat. V té chvíli představa bílých stránek nebyla vůbec děsivá, ani nudná. Až Dorian odejde, pustí se do psaní. Bude zase pánem Dorianova já, i když se toho sám nedožije.
dangerous_dreams: (Default)
Duben se nám blíží (a s ním deadline mojí diplomky), takže si nažhavte klávesnice (já už na tom pracuju a bohužel to jde skoro tou rychlostí drabble a day... :/) nebo se aspoň psychicky připravte na čtení toho kvanta drabblů!

dangerous_dreams: (Default)
Konečně jsou tu všechna drabble z Dubna měsíce drabble 2013; právě jsem přidala posledních 8. Z toho:
* 1 na Nebe nad Berlínem
* 4 na Doriana>
* 3 na Máj/Dětinství mého věk

Kromě toho... Druhou část DMV stále píšu. Omlouvám se, že to jde pomalu, ale bohužel mám moc povinností, které mě zpomalují. :(
dangerous_dreams: (Default)
DMD 2013; téma: rodná hrouda
Fandom: Máj

Když Valdemarovi přetekl pohár trpělivosti a Vilém zůstal sám...
Zasazení: konec druhé části DMV (která není ještě online, já vím).

Strážný anděl )
dangerous_dreams: (Default)
DMD 2013; téma: invaze
Fandom: Will Self - Dorian: An Imitation

Henryho vzpomínka, aneb kdy se to všechno zvrtlo... (Nebo spíš kdy to Dorian zvrtnul schválně.)

The Gay Plague )
dangerous_dreams: (Default)
DMD 2013; téma: v pravé poledne
Fandom: Will Self - Dorian: An Imitation

Dorianův dvojí život...

Torn )
dangerous_dreams: (Default)
Většinu drabblů z DMD 2013 už naleznete i tady. Rozhodně už jsou tady všechny Scolares. Pod každým příspěvkem ke Scolares taky najdete chronologický seznam všech drabblů a bonusu (zatím jen jednoho).

Ke Scolares mám ještě něco... Bonus II už je napsaný. O obsahu Bonusu I a III vím.

Ale... měla jsem v plánu napsat i Bonus IV a V - a nemám teď vůbec tušení, o čem měly být! Nevidí mi někdo do ztracených zákoutí mysli? Hm... (Nebo kdybyste měl někdo nějaký požadavek, o čem by měly být, tak by se o tom taky dalo uvažovat. ;))
dangerous_dreams: (Default)
DMD 2013; téma: otisk
Fandom: Scolares (originální fandom)

Ondra není takové neviňátko, jak by se mohlo na první pohled zdát...

Soukromá značka )

Chronologický seznam )
dangerous_dreams: (Locket)
DMD 2013; téma: stará škola
Fandom: Scolares (originální fandom)

Došlo i na rozhovor o předchozích... zkušenostech. Ondrových.

Tercie )

---
A pokud chcete vědět, co se stalo v oktávě, navazuje na tuto drabble Bonus II aneb silvestrovská oslava.

Chronologický seznam )
dangerous_dreams: (Key)
DMD 2013; téma: miliónový nápad
Fandom: Scolares (originální fandom)

Rozhovor Ondry a Daniela o tom, co se dělo na začátku... Pro zájemce jsou v drabble odkazy na scény, které jsou v rámci jiných drabble už rozepsané; kdo chce, může si je připomenout nebo zjistit víc, o co jde. I když doufám, že je drabble srozumitelné i samo o sobě.

Ve vlaku )

Chronologický seznam )
dangerous_dreams: (Default)
DMD 2013; téma: zváženo a sečteno
Fandom: Scolares (originální fandom)

Rozhovor s rodiči... aneb když tatínci perlí. ;)

S rodiči )

Chronologický seznam )

Dangerous Dreams

Tento blog slouží jako nové útočitě pro mé literární výtvory.
Naleznete tu fan fiction i mou originální tvorbu. Fandomy jsou opravdu různé - od Harryho Pottera až po klasiku, např. Máj. Mám ráda slash, takže ten tu najdete v hojné míře. Nicméně je tu i dost ne-slashových věcí.
Ráda si hraji se slovy, zašifrovávám a "komprimuji" informace a do toho miluji romantismus. Co z takové kombinace vzniká... :)
Orientovat se tu můžete pomocí štítků níže.

August 2015

M T W T F S S
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Syndicate

RSS Atom

Style Credit

Expand Cut Tags

No cut tags
Page generated 28 March 2017 06:06
Powered by Dreamwidth Studios