![[personal profile]](https://www.dreamwidth.org/img/silk/identity/user.png){kind=small}
Třetí povídka do klišé binga za tři minuty dvanáct.
Téma: různé plynutí času
Fandom: Krabat
Krabat si všímal drobných změn, které s sebou přinesl život na Černém mlýně. Práci znal, práce se nebál, ale všechny úkoly, které plnil, mu připadaly několikrát těžší než dřív. Nářadí se ovládalo hůř, jako by se bránilo, břemena vážila víc, než by měla, a ničeho neubývalo tak rychle, aby se pozdě večer nezhroutil do postele naprosto umořený. Naopak ve chvílích zasloužilého odpočinku se obával, že by mohly uplynout rychleji, než by chtěl, ale ani to se nevyplnilo. Vstával odpočatý, s novou silou v těle.
Ledová krusta na mlýnském kole pomalu odtávala. Lehký vánek přivál vůni blížícího se jara. Všichni tovaryši ve mlýně byli jako vyměnění. Nadšené očekávání by se dalo krájet. Byly tu Velikonoce.
Krabat netušil, co přesně ho čeká. Blížil se konec jeho zkušebního období. Možná nějaká závěrečná zkouška? Z čeho? Z tvrdé práce na mlýně? Nikdo mu nic neřekl, jen Tonda ho uklidňoval. Každý z tovaryšů obstál, není se čeho bát.
Té noci seděl Krabat u ohně, na čele muří nohu a zády se opíral o černý kříž. Tonda vypadal, že spí. Krabat pravidelně přikládal a sledoval hvězdy, které tu a tam problikávaly mezi mraky. Mělo se začít rozednívat. Jenže na západě bylo ještě světlo. Tonda se probudil. Mlčky kolem nich nakreslil čarovný kruh. Chvíli pozoroval zapadající slunce. Až potom promluvil.
„Takhle nás neuvidí. A proto bude vědět, že nastala druhá noc. Oprostíš se od světa, ze kterého jsi dobrovolně odešel, a navždy se připoutáš ke Mlýnu. Na to je vyhrazena celá druhá noc.“
Krabat měl plno otázek, ale Tonda se usmál, chytil ho za ruku a položil mu prst na ústa. Té noci si Krabat hvězd nevšímal.
Probudil se celý ztuhlý na prochladlé zemi. Tonda ho musel přikrýt. Nepamatoval si, kdy usnul. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Na západě se stále stmívalo.
Třetí noci se nestalo nic zvláštního. Tonda si ho nevšímal, vypadal, že spí. Když se probudil, choval se jako dřív.
Ráno se všichni tovaryši sešli zpátky ve mlýně. Žádný z nich nevypadal jinak, překvapeně, zmateně. Všichni se chovali úplně obyčejně. I čas plynul, jak byl Krabat zvyklý. Snad jen o něco pomaleji. Co se přesně stalo, pochopil až další zimu. Ze čtrnácti let zestárl na sedmnáct.
Téma: různé plynutí času
Fandom: Krabat
Krabat si všímal drobných změn, které s sebou přinesl život na Černém mlýně. Práci znal, práce se nebál, ale všechny úkoly, které plnil, mu připadaly několikrát těžší než dřív. Nářadí se ovládalo hůř, jako by se bránilo, břemena vážila víc, než by měla, a ničeho neubývalo tak rychle, aby se pozdě večer nezhroutil do postele naprosto umořený. Naopak ve chvílích zasloužilého odpočinku se obával, že by mohly uplynout rychleji, než by chtěl, ale ani to se nevyplnilo. Vstával odpočatý, s novou silou v těle.
Ledová krusta na mlýnském kole pomalu odtávala. Lehký vánek přivál vůni blížícího se jara. Všichni tovaryši ve mlýně byli jako vyměnění. Nadšené očekávání by se dalo krájet. Byly tu Velikonoce.
Krabat netušil, co přesně ho čeká. Blížil se konec jeho zkušebního období. Možná nějaká závěrečná zkouška? Z čeho? Z tvrdé práce na mlýně? Nikdo mu nic neřekl, jen Tonda ho uklidňoval. Každý z tovaryšů obstál, není se čeho bát.
Té noci seděl Krabat u ohně, na čele muří nohu a zády se opíral o černý kříž. Tonda vypadal, že spí. Krabat pravidelně přikládal a sledoval hvězdy, které tu a tam problikávaly mezi mraky. Mělo se začít rozednívat. Jenže na západě bylo ještě světlo. Tonda se probudil. Mlčky kolem nich nakreslil čarovný kruh. Chvíli pozoroval zapadající slunce. Až potom promluvil.
„Takhle nás neuvidí. A proto bude vědět, že nastala druhá noc. Oprostíš se od světa, ze kterého jsi dobrovolně odešel, a navždy se připoutáš ke Mlýnu. Na to je vyhrazena celá druhá noc.“
Krabat měl plno otázek, ale Tonda se usmál, chytil ho za ruku a položil mu prst na ústa. Té noci si Krabat hvězd nevšímal.
Probudil se celý ztuhlý na prochladlé zemi. Tonda ho musel přikrýt. Nepamatoval si, kdy usnul. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Na západě se stále stmívalo.
Třetí noci se nestalo nic zvláštního. Tonda si ho nevšímal, vypadal, že spí. Když se probudil, choval se jako dřív.
Ráno se všichni tovaryši sešli zpátky ve mlýně. Žádný z nich nevypadal jinak, překvapeně, zmateně. Všichni se chovali úplně obyčejně. I čas plynul, jak byl Krabat zvyklý. Snad jen o něco pomaleji. Co se přesně stalo, pochopil až další zimu. Ze čtrnácti let zestárl na sedmnáct.
