Dangerous dreams

A poslední, pátá povídka za minutu dvanáct!
Téma: halucinace/vize
Fandom: Máj

Mlýnské lopaty se pomalu otáčely a klapaly v pravidelném rytmu jeho oblíbené písničky. Z lesa se přidávaly zvonky. A hle, sova houká slova! Trochu falešně, až se musí smát. Vždyť je to jednoduchá písnička, ta nejjednodušší na světě, a ona ji neumí? Ukáže jí, jak na to. Sovičko, sovičko, musíš takhle! Počkej, kde jsi? Musím za tebou. Běží, běží rychle. Zafouká vítr a podebere ho. Místo rukou má křídla. Letí! Neví jak, ale letí. Hlavně nespadnout. Nemůže spadnout, letí naučit sovičku, jak má zpívat. Sovičko, takhle! Sovičce to nejde. Směje se. Odletí. Nejdřív sova, potom on. Vítr ho nadnáší. A zvonky zvoní. Ale už ne z lesa, ale z nebe. Je plné zvonků, menších, větších, ti nehrají falešně, to se mu líbí. Nechtějí přestat. Dost, dost, už dost, přestaňte hrát! Nechci už tuhle písničku, tuhle ne. Jděte pryč! Nebo já půjdu pryč. Tak. Postavím si sněhuláka. Hele, sněží. Tu máte, zvonky, sníh. Sněhulák nemá uši, ten vás neuslyší. Už nemám nohy, ani křídla, ani nos. Sněží! Rostu a mohutním, vidíte zvonky? Neslyším vás, neslyším! Sněží! A já jsem sněhulák.
***
Ráno se seběhla polovina městečka. Mlynář hystericky zburcoval, koho mohl. Zuřil, ale v očích měl strach.
Kluk zmizel. Pole s obilím byla vyšší než on. Každý kout pročesávalo několik sousedů. Mlynář zaběhl do lesa, nahlížel za každý větší kámen. Mohl se zaběhnout až k jezeru? Vyplave snad za několik dní na hladinu tělíčko?
Blížilo se poledne. Prohledali celé širé okolí, ale nenašli nic. Někteří se otočili k mlynáři zády. „Nemá to cenu,“ prohlašovali. „Kdyby tu byl, našli bychom ho.“ Mlynář je proklel a hledal dál.
Potřetí v zoufalém pokusu prohledával mlýn. Nenašel nic víc, než olejovou lampu. Vyčerpaně na ni hleděl, nevěda, co má dělat. Lekl se, když se za jeho zády zhroutil pytel s moukou. Pytel zasténal a poté se z něj vynořila hlava. Vilém se našel. A bylo mu špatně. Horem dolem sliboval, že už nikdy nebude ochutnávat bukvicový olej.

Třetí povídka do klišé binga za tři minuty dvanáct.
Téma: různé plynutí času
Fandom: Krabat

Krabat si všímal drobných změn, které s sebou přinesl život na Černém mlýně. Práci znal, práce se nebál, ale všechny úkoly, které plnil, mu připadaly několikrát těžší než dřív. Nářadí se ovládalo hůř, jako by se bránilo, břemena vážila víc, než by měla, a ničeho neubývalo tak rychle, aby se pozdě večer nezhroutil do postele naprosto umořený. Naopak ve chvílích zasloužilého odpočinku se obával, že by mohly uplynout rychleji, než by chtěl, ale ani to se nevyplnilo. Vstával odpočatý, s novou silou v těle.
Ledová krusta na mlýnském kole pomalu odtávala. Lehký vánek přivál vůni blížícího se jara. Všichni tovaryši ve mlýně byli jako vyměnění. Nadšené očekávání by se dalo krájet. Byly tu Velikonoce.
Krabat netušil, co přesně ho čeká. Blížil se konec jeho zkušebního období. Možná nějaká závěrečná zkouška? Z čeho? Z tvrdé práce na mlýně? Nikdo mu nic neřekl, jen Tonda ho uklidňoval. Každý z tovaryšů obstál, není se čeho bát.
Té noci seděl Krabat u ohně, na čele muří nohu a zády se opíral o černý kříž. Tonda vypadal, že spí. Krabat pravidelně přikládal a sledoval hvězdy, které tu a tam problikávaly mezi mraky. Mělo se začít rozednívat. Jenže na západě bylo ještě světlo. Tonda se probudil. Mlčky kolem nich nakreslil čarovný kruh. Chvíli pozoroval zapadající slunce. Až potom promluvil.
„Takhle nás neuvidí. A proto bude vědět, že nastala druhá noc. Oprostíš se od světa, ze kterého jsi dobrovolně odešel, a navždy se připoutáš ke Mlýnu. Na to je vyhrazena celá druhá noc.“
Krabat měl plno otázek, ale Tonda se usmál, chytil ho za ruku a položil mu prst na ústa. Té noci si Krabat hvězd nevšímal.
Probudil se celý ztuhlý na prochladlé zemi. Tonda ho musel přikrýt. Nepamatoval si, kdy usnul. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Na západě se stále stmívalo.
Třetí noci se nestalo nic zvláštního. Tonda si ho nevšímal, vypadal, že spí. Když se probudil, choval se jako dřív.
Ráno se všichni tovaryši sešli zpátky ve mlýně. Žádný z nich nevypadal jinak, překvapeně, zmateně. Všichni se chovali úplně obyčejně. I čas plynul, jak byl Krabat zvyklý. Snad jen o něco pomaleji. Co se přesně stalo, pochopil až další zimu. Ze čtrnácti let zestárl na sedmnáct.

Povídka psaná za pět minut dvanáct do Klišé binga. Děkuji Kleio za beta-read a za nakopnutí k tomu, že to zkouším napsat za jeden den!
Klišé: (zlá) dvojčata/klony
Fandom: Dorian (Will Self)
Anotace: Lord Henry Wotton reflektuje svůj dosavadní život a dochází k překvapivému závěru.

Lord Henry Wotton napůl ležel ve svém oblíbeném chaise lounge, v jedné ruce cigaretu a ve druhé sklenici červeného vína. Otevřeným francouzským oknem foukal dovnitř svěží vánek, který si pohrával s dlouhými, mléčně bílými záclonami, doprovázen odpoledním švitořením ptáků a vůní popínavých růží. Mírně zakloněnou hlavu si líně opíral a s mírným úsměvem na rtech pozoroval mladého muže, který seděl naproti němu. Tvář měl dětsky jemnou, dlouhé řasy se uměly cudně klopit i vyzývavě provokovat. Pokud se rty kdy škodolibě ušklíbaly, v dalším okamžiku se něžně usmály. Dlouhé blonďaté vlasy se budily slepené ďábelskou směsí tekutin divokých párty, jen aby byly odpoledne spletené v poslušném copu nebo andělsky splývaly podél jeho tváře. Dokonalý, Dorian byl dokonalý.
„Ne, já jsem ho učinil dokonalým,“ opravil se v duchu. Wotton byl nadšen. Než poznal Doriana, byl se svým životem spokojený. Miloval vše, co dělal. Vše, co si mohl dovolit. Vše, co mu ostatní záviděli. Ale až Dorian dal jeho životu smysl. Byl jeho dílem. Byl jeho stvořitelem. Před lety potkal nesmělého kloučka, který o životě nevěděl zhola nic. Takových si Wotton nevšímal, byl to obtížný hmyz, se kterými bylo dobře jednu noc a zle několik dalších týdnů. Ale Dorian měl potenciál.
Wotton mnohokrát sledoval, jak Baz maluje své obrazy. A nikdy nechápal, jak z bílého plátna může nakonec něco vzniknout. Byla to nuda, bylo to zdlouhavá práce, absolutně k ničemu. Baz mu mnohokrát vysvětloval, že to není pravda. Plkal cosi o transcendenci autora. O tom, že vloží sám sebe mimo své tělo. Wotton namítal, že části sám sebe vkládá, kam se mu zachce, a to i bez zdlouhavých nudných procesů, a nad Bazovým tvořením rezignovaně mávl rukou. Ale nakonec pochopil, o čem to Baz mluvil.
Blonďaté plátno nekladlo jakýkoliv odpor. A nebyla to nuda. V žádném případě to nebyla nuda. Tah po tahu to bylo zajímavější. Wotton miloval svoje vlastní smysly. Ale zachvacovalo jej příjemné chvění a neodkladné nadšení, když Dorian hltal každé jeho slovo a zkoušel vše, co mu Wotton navrhl. Bylo to to nejdokonalejší plátno. Byla to verze jeho samého. Wotton 2.0. Sebevědomější, odvážnější, krásnější, mladší. Zkaženější. Dokonalejší.
Hleděl do Dorianovy tváře, ten mu celou dobu něco nadšeně vyprávěl, a zvedl se mu žaludek. Celý jeho výtvor se zhroutil.
Vyspal se sám se sebou. Několikrát. Se svým lepším horším já, nad kterým už nemá kontrolu. Se svým já, které ho svedlo, a on se nechal. Se svým já, které do několika let na rozdíl od něho neumře. V té chvíli mu došlo, co musí udělat. Věděl o Bazově videoprojekci a proč ji Dorian nechce vystavovat. V té chvíli představa bílých stránek nebyla vůbec děsivá, ani nudná. Až Dorian odejde, pustí se do psaní. Bude zase pánem Dorianova já, i když se toho sám nedožije.

Konečně jsou tu všechna drabble z Dubna měsíce drabble 2013; právě jsem přidala posledních 8. Z toho:
* 1 na Nebe nad Berlínem
* 4 na Doriana>
* 3 na Máj/Dětinství mého věk

Kromě toho... Druhou část DMV stále píšu. Omlouvám se, že to jde pomalu, ale bohužel mám moc povinností, které mě zpomalují. :(

DMD 2013; téma: smrt v hlubinách
Fandom: Máj

První umírá nevinnost, druhá...

( V jezeře )

DMD 2013; téma: zámečník
Fandom: Will Self - Dorian: An Imitation

Basil, Dorian a... Henry.
12+

( The Locksmith of Narcissus )

DMD 2013; téma: píši vám
Fandom: Will Self - Dorian: An Imitation

Na konci života Henryho Wottona...

( The Jiggler and the Writer )

DMD 2013; téma: křup
Fandom: Nebe nad Berlínem

Cassielův pohled...

( Vzdušný most )

DMD 2013; téma: otisk
Fandom: Scolares (originální fandom)

Ondra není takové neviňátko, jak by se mohlo na první pohled zdát...

( Soukromá značka )

( Chronologický seznam )

DMD 2013; téma: miliónový nápad
Fandom: Scolares (originální fandom)

Rozhovor Ondry a Daniela o tom, co se dělo na začátku... Pro zájemce jsou v drabble odkazy na scény, které jsou v rámci jiných drabble už rozepsané; kdo chce, může si je připomenout nebo zjistit víc, o co jde. I když doufám, že je drabble srozumitelné i samo o sobě.

( Ve vlaku )

( Chronologický seznam )