Klišé bingo: Výtvor (Dorian)

[dangerous_dreams]

Povídka psaná za pět minut dvanáct do Klišé binga. Děkuji Kleio za beta-read a za nakopnutí k tomu, že to zkouším napsat za jeden den!
Klišé: (zlá) dvojčata/klony
Fandom: Dorian (Will Self)
Anotace: Lord Henry Wotton reflektuje svůj dosavadní život a dochází k překvapivému závěru.

Lord Henry Wotton napůl ležel ve svém oblíbeném chaise lounge, v jedné ruce cigaretu a ve druhé sklenici červeného vína. Otevřeným francouzským oknem foukal dovnitř svěží vánek, který si pohrával s dlouhými, mléčně bílými záclonami, doprovázen odpoledním švitořením ptáků a vůní popínavých růží. Mírně zakloněnou hlavu si líně opíral a s mírným úsměvem na rtech pozoroval mladého muže, který seděl naproti němu. Tvář měl dětsky jemnou, dlouhé řasy se uměly cudně klopit i vyzývavě provokovat. Pokud se rty kdy škodolibě ušklíbaly, v dalším okamžiku se něžně usmály. Dlouhé blonďaté vlasy se budily slepené ďábelskou směsí tekutin divokých párty, jen aby byly odpoledne spletené v poslušném copu nebo andělsky splývaly podél jeho tváře. Dokonalý, Dorian byl dokonalý.
„Ne, já jsem ho učinil dokonalým,“ opravil se v duchu. Wotton byl nadšen. Než poznal Doriana, byl se svým životem spokojený. Miloval vše, co dělal. Vše, co si mohl dovolit. Vše, co mu ostatní záviděli. Ale až Dorian dal jeho životu smysl. Byl jeho dílem. Byl jeho stvořitelem. Před lety potkal nesmělého kloučka, který o životě nevěděl zhola nic. Takových si Wotton nevšímal, byl to obtížný hmyz, se kterými bylo dobře jednu noc a zle několik dalších týdnů. Ale Dorian měl potenciál.
Wotton mnohokrát sledoval, jak Baz maluje své obrazy. A nikdy nechápal, jak z bílého plátna může nakonec něco vzniknout. Byla to nuda, bylo to zdlouhavá práce, absolutně k ničemu. Baz mu mnohokrát vysvětloval, že to není pravda. Plkal cosi o transcendenci autora. O tom, že vloží sám sebe mimo své tělo. Wotton namítal, že části sám sebe vkládá, kam se mu zachce, a to i bez zdlouhavých nudných procesů, a nad Bazovým tvořením rezignovaně mávl rukou. Ale nakonec pochopil, o čem to Baz mluvil.
Blonďaté plátno nekladlo jakýkoliv odpor. A nebyla to nuda. V žádném případě to nebyla nuda. Tah po tahu to bylo zajímavější. Wotton miloval svoje vlastní smysly. Ale zachvacovalo jej příjemné chvění a neodkladné nadšení, když Dorian hltal každé jeho slovo a zkoušel vše, co mu Wotton navrhl. Bylo to to nejdokonalejší plátno. Byla to verze jeho samého. Wotton 2.0. Sebevědomější, odvážnější, krásnější, mladší. Zkaženější. Dokonalejší.
Hleděl do Dorianovy tváře, ten mu celou dobu něco nadšeně vyprávěl, a zvedl se mu žaludek. Celý jeho výtvor se zhroutil.
Vyspal se sám se sebou. Několikrát. Se svým lepším horším já, nad kterým už nemá kontrolu. Se svým já, které ho svedlo, a on se nechal. Se svým já, které do několika let na rozdíl od něho neumře. V té chvíli mu došlo, co musí udělat. Věděl o Bazově videoprojekci a proč ji Dorian nechce vystavovat. V té chvíli představa bílých stránek nebyla vůbec děsivá, ani nudná. Až Dorian odejde, pustí se do psaní. Bude zase pánem Dorianova já, i když se toho sám nedožije.

Comments

[(Anonymous)]

Začátek je parádně dekadentní a konec pěkně mrazivý! O tom si musím něco zjistit!

Danae

[dangerous_dreams]

Knížku rozhodně doporučuji. Jedná se Doriana Graye v 80. letech 20. století. Konec knihy staví na tom, že lord Henry v originále a i tady (myslím) prohlásil, že kdyby se stalo tohle a tohle, tak napíše román. No... a ono se to stalo. Ten jeho román je pak pointa celé knihy, takže to nebudu spoilerovat. A lord Henry umírá na AIDS, btw. Trochu spoiler, ale to, že umírá, jsem napsala už v povídce.
A "Baz" v té knize nenamaluje Doriana jako obraz, ale udělá takovou videosmyčku na několika obrazovkách.
Zbytek je moje licence/ff. ^^ (Ale spolu spali i v originále, takže to jsem si fakt nevymyslela. :D)

[polar_otter]

Tohle je prostě povídka hustá jak hrachovka. Neuvěřitelně dobré.

[dangerous_dreams]

Děkuji! (To jsem ještě měla sílu psát. ;))